Tak co vám můžu nabídnout v dnešním menu? 
Moje černá minulostPo narození ve Vysokém Mýtě v roce 1979 (to už jsem skoro kmet, že jo?) jsem dva roky pobýval v malebném městečku Choceň. Maminka mě nejdřív vozila, pak i vodila na nádraží nebo na železniční most, odkud jsem pozoroval vláčky. Vzhledem k tomu, že v době před revolucí byla železnice velmi protěžovaným typem dopravy, nečekal jsem na žádný vláček snad déle než tři minuty. Tato láska mi zůstala dodnes. Po přestěhování do Lanškrouna, města to elektrotechniky a slávy dnes již zašlé Teslácké éry, jsem se coby dvouletý capart začal věnovat elektrice. Tenkrát to mělo za následek rozebrání téměř všeho, co mělo šroubky a nějaký kabel, odmražení ledničky po výpadku jističů, protože jsem na ně tenkrát prostě nedosáhnul :o), a téměř smrt šokem babičce, která mě na poslední chvíli zadržela při pokusu nacpat do zásuvky hřebík. V mírnější formě jsem pokračoval až do školky, kde jsem se okamžitě stal středem kolektivu po důkazu, že umím zapojit žárovku, vypínač a baterii tak, aby žárovka svítila, když já chci. Základní škola Smetanova ve mě zanechala mnoho různorodých dojmů: lásku k chemii, fyzice (elektronice obzvlášť), matematice, naopak nechuť k ruštině, dějepisu a literatuře. Během studia jsem se účastnil několika soutěží (matematická olympiáda byl naprostý propadák, naopak Integra 1991 v Rožnově pod Radhoštěm mě třetím místem v národním kole vynesla do výšin elity národa v oboru, jak jinak, elektronika). V roce 1993 jsem (bez přijímaček, heč!) získal umístění v ústavu, jenž zove Integrovaná střední škola elektrotechnická v Lanškrouně, obor Automatizační a výpočetní technika. Tento maturitní obor byl po třiceti letech znovu otevřen, takže neexistující osnovy donutily naše (u/ni)čitele rvát nám, hlopým žáčkům, do hlavy množství informací přímo nevídané. Tímto bych chtěl poděkovat ing. Ehlovi (náš nejlepší třídní, heč!), ing. Královi, ing. Beranové, ing. Langrovi a mnoha dalším za hlavu plnou užitečných vědomostí. I když oni by řekli, že si za to stejně můžu sám :o) Během studia v tomto ústavu jsem se opět několikrát zůčastnil soutěží SOČ, mým nejlepším umístěním bylo osmé místo v národním kole v Hradci Králové. Školu jsem ukončil v roce 1996 maturitou s výsledekm 6/6 a to mi otevřelo dveře do dalšího ústavu, tentokrát ČVUT v Praze. Do brněnského VUT jsem si byl ještě střihnout přijímačky (výsledek 98/100), ale Velká Praha rozhodla. Přestěhování na Strahov a studium na ČVUT pro mě znamenalo velký zlom - odpoutání se od rodiny, většiny dosavadních kamarádů, naopak jsem poznal kouzlo Internetu a na dlouhou dobu mu propadnul. Znáte ten vtip, že když závislákovi odejde modem, začne do mikrofonu telefonu vyluzovat předem naučené DTMF zvuky, aby se připojil a alespoň poslouchal ten uklidňující šelest serverové výzvy k autentizaci? Nebo posíláte výzvy e-mailovým robotům, jenom aby bylo s kým v noci "pokecat"? Doufám, že ta doba už je za mnou, ač nový mobil s GPRS... Kdo ví? Po šesti celkem úspěšných letech studia jsem se hrdě stal Ingem v oboru Měření a přístrojová technika, což má za následek, že všem radím, jak by se to mělo udělat správně, a všichni okolo zase radí mě, jak je možné to udělat bez mých chytrých rad, peněz a s téměř stoletou dostupnou technologií. Nesmím zapomenout na další koníčky! Tím první je, jak už víte, elektronika. A děkuji všem z hifiklubu Žďár nad Sázavou a z domu dětí a mládeže Bystřice nad Perštýnem, kteří mi dali šanci dlouhých dvanáct let vždy o letních prázdninách strávit tři nádherné týdny v kolektivu stejně zapálených vyznavačů hesla "je tu nějak málo proudu, dobastlíme!" a vedoucích, jejichž zkušenosti a záliby nám dovolily získat spoustu nových zážitků. V posledních letech se již účastním pouze jako přerostlý host, ale vyzkoušel jsem i nezapomenutelnou roli vedoucího. Mluvím o Letním soustředění talentované mládeže (všichni znáte, ne?), které se dříve konalo v Polničce u Žďáru nad Sázavou, nyní již druhý či třetí rok v malé vísce poblíž ŽnS. Za těch dvanáct let jsem získal ty nejlepší přátele, které vídám na různých setkáních, ideálním místem je však stále Invex a pařby v Brně. Dalším mým koníčkem je klasické tancování. Možná proto, že při všech kurzech mě doprovázela moje láska, v případě středoškolských tanečních pouze platonická, během vysoké školy pak již skutečná. Dokonce jsem se pokusil "hodit" na papír a pak do PC (jeden můj nevydařený prográmek) i taneční kroky a variace, bohužel bez praxe... však víte! Sport mi moc neříká, ale můžu se pochlubit vlastnictvím kola, šachů a pokusu zdolat Etnu, Krkonoše, Jeseníky, Vysoké Tatry a Vulcano pěšmo. V poslední době mě lákají lodičky, možná s tím něco udělám... Dalším koníčkem je cestování. Příliš velkým repertoárem cest ani vzdáleností neoplývám, ale s jistotou můžu říci, že se mi líbí jih Itálie, Benátky, západ Francie, miluji Skotsko a Slovensko. Již se chystám na cestu kolem světa, však uvidíte ve fotogalerii! (nechtěl by mě někdo zasponzorovat?) Již během střední školy jsem se "potkal" s pracovním procesem. Moje první brigáda spočívala v demontování starých televizí na náhradní díly, za smluvní mzdu 10,- Kčs na hodinu. Pak jsem vystřídal práce pošťáka, programátora, maníka u lisu plastových výlisků, operátora justovací mašiny tlustovrstvých hybridních integrovaných obvodů, operátora stříbřicích automatů pro tantalové kondenzátory (víte, jak blbě jde z nejoblíbenějšího trička stříbrný tmel? Já vám to povím, vůbec...), programátora v FoxBase atd. Na vysoké škole jsem přibral externího redaktora Amatérského Rádia, vývojáře a redaktora HW serveru, zakázkového programátora a vývojáře jednočipových aplikací... Za celý svůj život jsem tak získal zkušenosti s asi 14 programovacími jazyky (od strojového kódu Z80, assemblerů až po vizuální nástroje typu Delphi či M$ Visual C++ či PHP). Znáte to, kolik jazyků umíš... A jazykozpytci mi je nechtějí uznat, potvory! Top
Moje růžová současnostOd ukončení ČVUT a opuštění mého zlatého Strahova žiji se svým kamarádem v podnájmu někde na Jarově. Do práce to mám co by kamenem dohodil (teda o trochu dál...), jmenuje se to tam Unicorn Services. V této firmě pracují již třetím rokem, postupně a pomalu se propracovávám z programátora na pozici... no ano, opět programátora :o) V několika projektech (PRE, MENPO, elektrárny Mělník, Poříčí, Opatovice) jsem vystřídal spoustu technologií, nejkurióznější však byl Cobol. Odborníci na slovo vzatí mě naučili administraci a programování Oracle, Javu, PHP, skriptovací jazyky, plynně ovládám jazyk Unixových a Sluníčkových počítačů atd. Ale proč se chlubit, že? Abych vás nalákal do týmu mladých a vzdělaných človíčků? Uznejte, tolik zkušeností jinde nezískáte! Nyní se zkouším uchytit na některém projektu v cizině, ale nejsou příležitosti... Tak mi alespoň držte palce! Nová informace pochycená z éteru: Bydlím na Hůrce, pracuji v STMicroelectronics a daří se mi dobře! TopNejkrásnější sluníčko na světěWanted! Missing! Reward! TopCurriculum VitaeŽivotopis... Každý pořádný člověk ho má. Tak proč ne já? Pro snadné prohlížení jsem ho připravil ve třech verzích: v HTML českou a v PDF českou a anglickou. Užívejte ve zdraví! TopKontakty
|
Quick news | ||
Powered by
|
Tomáš Dresler
Soukromý mobil: +420 604 177 822
Soukromý e-mail: